Aleš Martan žije v Kambodži už takmer dva roky. Preto sme sa ho spýtali na to, ako vníma momentálnu situáciu a ako sa mu v tejto krajine žije. V rozhovore ,,Kambodža nežije len pre turistov“ sa dozvieš mnoho zaujímavých pohľadov na miestnu kultúru a život.
Momentálne žiješ v Kambodži. Ako dlho? Čo tu robíš?
Ahoj, ano je to tak. Jsem tu necelé dva roky, s tím že mě sem zavedla iluze levného piva a potřeba si vyfotit Angkor Wat.
Předtím jsem byl 5 měsíců na Srí Lance, kde jsem si pronajal TukTuk (tu malou plechovou budku na třech kolečkách od kotouče) a celou si jí X krát objel – tak trochu jiný VanLife, než na co jsou lidé zvyklí. No a právě při těchto cestách jsem se potkal s jedním Izraelcem co mi o Kambodži hodně vyprávěl, takže pomocí jeho popostrčení jsem se vydal právě sem.
No za chvíli to budou dva roky a tuhle krajinu jsem si absolutně zamiloval, ne jen díky své bohaté historii, ale především díky místní kultuře a obyvatelům, hodnější lidi jsem nikde na světě ještě nepotkal. Co se týče toho co dělám. Je mi vlastně jedno, kde se nacházím, jsem fotograf a tvůrce videí, takže ať jsem kde jsem, snažím se vždycky nacházet nějaké příležitosti na to, jak vydělat nějakou tu korunu právě focením nebo točením.
Jako další zdroj příjmů z Kambodži mám i to, že organizuji pro především Čechy a Slováky poznání Kambodži trochu jinak, než jen podle toho co se najde na internetu. Beru je na absolutně turisticky neobjevená místa, která podle mě stojí za to navštívit, nechávám je ochutnat pravou Khmérskou kuchyni, kde se celá skupina sebere a jedeme na vesnici k mým kamarádům, tam zažijí pravou Khmérskou kulturu, pohoda, grilovaný žáby a další mňamky, zpívání karaoke, popíjení pivka a vždy v lehce společensky unaveném stavu, lekce Khmérštiny jako bonus. Těžko lze tyhle zážitky popisovat, to člověk musí zažít a já se pak klidně vsadím, že si Kambodžu zamiluje úplně každý. PS: Otestováno i na mých rodičích, kteří sem tedy jet ale vůbec nechtěli. Teď už plánují návštěvu příští rok.
Ako vnímaš situáciu v Kambodži počas koronavírusu?
Tohle téma by se dalo rozdělit asi na dvě takové odvětví, pracovně a rekreačně (turisticky). Pracovně se to dotýká všech po celém světě a situace není jiná ani v Kambodži, s tím rozdílem toho, že tady nejsou žádné omezení pohybu (až na jednu vyjímku, kdy vláda zakázala přesun i místních obyvatel v období Khmérského Nového roku 14-16 dubna, a však nebyl to až takový problém, 10$ úplatku do kapsy policisty co stojí u závory a člověk jel dál, ano i toto je Kambodža…). Jinak zde vše funguje stejně, jako v období před koronavirem. Samozřejmě jsou omezení ve vstupu do země samotné. Většina barů, karaoke klubů, a nějakých restaurací je zavřena z důvodu absence turistů, nikoli z důvodu strachu o šíření korona viru. Co se týče normálního života tady v tomto období, já všem říkám že jsem asi na tom nejlepším místě, kde jen mohu být. Místní jsou stále usměvavý, milý a vyklidněný v houpacích sítích (samozřejmě je tu jistá nervozita z korona viru, ale žádná panika, jako jinde ve světě co se stíhám dočítat na internetu).
Mnoho ľudí v Európe sa upokojuje tvrdením, že tieto krajiny žijú z nás turistov a preto sa musia čoskoro otvoriť. Akź je tvoj názor?
Ano ona je to pravda, tyto krajiny opravdu mají velký přínos z turistů a tak mi v hlavě naskakuje logická rovnice toho, že bychom se mohli brzy dočkat otevření. Na druhou stranu jak vnímám situaci já, po téměř dvou letech, ty lidi tady žijí svůj život, nežijí ho pro turisty, veškeré stánky na ulici s kávou, kolou, vodou, nebo třeba smaženými brouky a jinými pochoutkami (ano, třeba taková smažená tarantule, nebo žába, je fakt chutná!) nejsou v tomhle období prázdné. Místní sem pořád chodí nakupovat a peníze se tu točí. To platí i pro restaurace, kavárny, bary a tržnice. O něco horší situaci mají ale například tuktukáři, moto taxíky a nebo průvodci, tyhle pozice jsou závislý na turistech. No abych se dostal k věci, já doufám v brzo-opětovné otevření, ale úplně optimisticky to nevidím. Mám pocit toho, že snad všem vládám všech zemí, tahle kontrola nad lidem hodně vyhovuje. No nejsem žádný věštec, uvidíme.
Ako celú situáciu prezentuje vláda? Čo sa hovorí v miestnej televízii?
S vládou je to tady složité, až se úplně do nějaké hluboké konverzace na tohle téma pouštět nechci. Tvrdí se, že je tady demokracie, no já nevím, mě to přijde spíš jako diktatura. Vláda tady získává nejvíce financí z Číny a tak si tyhle “nejlepší kamarády” nechce rozhádat. Takže bohužel pro nás (Evropany), my jsme právě Ti, kteří přenáší koronavirus, my jsme ti, kteří ho sem dotáhli, my jsme ti, kteří mají teď zákazy vstupu. Čína ne, ta si tady dělá co chce a může si sem jezdit jak chce… Já nejsem zastáncem toho, obviňovat Čínu z téhle situace, ale to, že to přišlo z Číny je prostě daný a tak si myslím, že by stejné omezení pro vstup mělo platit právě i pro Čínu. Každopádně o korona viru se tady mluví hodně, především v tom smyslu, jak je na tom Kambodža se svými 124 případy z toho 122 vyléčenými dobře. No já nevím, každý si na tohle musí udělat obrázek sám, víme jak je na tom Thajsko, Vietnam, Laos, Čína a podobně. Takže pro mě jsou tohle opravdu jen úsměvný čísla, ale za který jsem nesmírně vděčný. Na koronavirus nevěřím (že by to bylo až tak hrozný, jak se všude píše) a díky těmhle utajeným informacím je tady klid a žádná panika.
Domáci sa viac obávajú nás Európanov ako Číňanov, prečo?
Místní se obávají Číňanů i Evropanů stejně, s tím, že to ale Evropanům dají najevo. Proti Číně tady lidé moc mluvit nechtějí, mají strach. To stejné platí i o vládě, místní se s Vámi na toto téma moc bavit nebudou. No to je ta demokracie, jak jsem říkal v předchozí odpovědi.
Aké boli celkové opatrenia? Frflali domáci, keď sa uzavreli provincie?
Opatření nebyly povinné, to bych chtěl říct na začátek (až na výjimku v cestování mezi provinciemi). Lidé tu nosí roušky, aniž by jim to někdo rozkazoval, ti co je nosit nechtějí, je prostě nenosí. Před každým obchodem, restaurací a podobně je vždy nádoba s dezinfekcí, kterou tam majitel dal na vlastní náklady. Co se týče přejíždění mezi jednotlivými provinciemi, ja si myslím, že to byl dobrý krok ze strany vlády, jednalo se opravdu o pár dní. Khmérský Nový rok patří k těm největším svátkům v Kambodži, je to období, kdy se celé rodiny sjedou na vesnice a společně si užívají volna, popíjejí, zpívají karaoke a samozřejmě dodržují Buddhistické tradice. Takže z hlediska šíření nějakého viru, to byl dobrý krok, ovšem provedení bylo klasické po Kambodžsku, kdo opravdu chtěl jet, ten vytáhl u závory 10$ a jel dál. Nutno podotknout, že i přes to, že se tu nic nezakazuje, tu nějak koronavirus nevnímám. Buď to s ním nebude až tak kritický, jak se tvrdí a nebo je Kambodža jen dítě štěstěny? No můj názor už znáte.
Mnohé hotely, reštaurácie sú zatvorené. Dostávajú miestni nejakú podporu? Pomoc od vlády?
Vim, že se tu prvně mluvilo o nějaké podpoře, snad 3-7 dolarů na den. Ale když se teď někoho zeptám, po podpoře tu není ani známka. Naštěstí si tu lidé pomáhají navzájem, ve většině pagod mniši rozdávají jídlo (rýži) a vodu pro všechny, kdo si přijdou. A lidé chodí proto, že opravdu potřebují, né že by chtěli jen něco zadarmo. Tohle tady na té krajině miluju nejvíc, ta jejich láska mezi vlastně úplně cizími lidmi. O tom nasvědčuje už třeba jen to, že se mezi sebou oslovují jako v rodině, strýčku, teto, brácho, sestro, dědečku a babičko. Zkrátka řečeno, od vlády tady neočekává nikdo nic dobrého, naštěstí si to lidé vynahrazují mezi sebou.
Kedy sa to podľa teba otvorí? Sú nejaké správy od vlády? Náznaky uvolnenia?
Žádné oficiální zprávy o nějakém otevření, jaké známe z dřívějška, tu nejsou. Na druhou stranu tato krajina aktuálně není nijak extrémně zavřená. Byly tu nějaké zákazy pro občany ze zemí jako je Itálie, Německo, USA, Francie, Iran a Španělsko (Česko ani Slovensko na seznamu nebylo) ti nemohli do Kambodži vstoupit vůbec. Tento zákaz je nyní zrušen, jediné co tu pořád platí je to, že každý kdo chce do Kambodži přijet, musí mít pojištění léčebných výloh do výše 50 tis. dolarů (1 250 000,- Kč), potvrzení o negativním testu na COVID19 (né starší jak 7 dní) a následná 14ti denní povinná karanténa v kambodžské “nemocnici” ihned po příletu. No zkrátka, zákaz to úplný není, ale co si budeme nalhávat, pro turistu co sem jede na měsíc to taky není (nikdo nechce trčet 14 dní po příletu s ostatními lidmi někde v karanténě, kde ty podmínky nebudou nijak super). Takže jakmile budu mít nějaké oficiální info o normálním stavu co se týče navštívení Kambodži, dám určitě vědět.
Ako to zasiahol tvoj biznis?
Samozřejmě tato situace zasáhla snad každého a ani já nejsem vyjímkou. Vzhledem k tomu, že mým nejvyšším příjmem byly právě projekty na fotky a videa pro různé hotely, restaurace, resorty, developerské projekty a podobně. Tak teď těchto projektů není moc. Vždycky se dá najít něco, aby bylo na rýži (a když nebude, tak si zajdu do pagody no hahaha), ale je to teď opravdu slabé období, nikdo neví jak to celé vlastně do budoucna bude a nikdo nechce teď pouštět finanční prostředky na služby, které mám ve svém portfoliu. Krom focení a točení si tu i přivydělávám individuálním průvodcováním, kdy jsem schopný skupinám, ale i jednotlivcům, zařídit poznání opravdové Kambodži očima už vlastně skoro místního, s tím mi samozřejmě pomáhá má Khmérská přítelkyně. Tato služba je teď samozřejmě taky pasé.
Aké máš náklady na život v Kambodži?
No vzhledem k tomu, že já už tu nějakou dobu žiji a umím místní Khmérský jazyk, tak se tu dá žít opravdu levně na porovnání například s Českem. Otázka je, jak tu člověk chce žít. Pokud někdo opravdu potřebuje žít v Evropských standardech, tak bych řekl, že to tu vyjde na stejné, ne-li vyšší výdaje. Já žiji jako místní, mám tu pronajatou garsonku, nějakých 32m2, ne vybavená člověka přijde na nějakých zhruba 50-70 dolarů měsíčně plus energie cca 10-15 dolarů. Ovšem neočekávejte teplou vodu, splachovací záchod a nebo třeba kuchyň, ta je tu řešena pultem z kachliček na kterou si plácnete plynovej přenosnej vařič. V bytě žiji s přítelkyní a naše měsíční náklady na jídlo můžou být cca 300 dolarů? Pro oba. Většinou jíme venku na ulici v místních “restauracích”, které připomínají spíše kůlny na dříví, garáže a nebo rozpadlé dřevěné budky u cesty, ta pravá krása se ale ukrývá uvnitř, užasní lidí a výborné jídlo. Někdy vaříme doma, ale to pravdu jen když se zrovna nechceme s nikým bavit. Jinak si raději společně užíváme navštěvování a povídání si s místními lidmi.
Takže kdybych to měl sečíst:
- Pronájem: $80
- Stravování pro dva: $200
- Benzín do motorky: $10
- Business víza na 6 měsíců: $180 ($30 na měsíc)
- Plus něco na pivo, pizzu, masáž, bazén: $100
Celkem měsíční náklady: $420 (10 tis. Kč)
A to nežiji jako chudák ale ani jako nějaký zbohatlík. Dá se levněji, ale samozřejmě i mnohem více. Pro srovnání, průměrně tu lidé vydělávají měsíčně něco okolo $150 až $250. Ale ti jedí především doma, platí za nájem jen těch 50 dolarů a nechodí si na masáže a pizzu.
Co se týče nákladů a porovnání s Českem to má každý jinak a tak to moc srovnávat nejde, ale co se porovnat určitě nedá, je ta nádherná kultura, atmosféra, lidé a prostě taková ta pohoda, kdy se na tebe každej usmívá, každej tě zdraví a ti lidé to tady nedělají z toho důvodu, že by v nás viděli jen peníze. Oni to dělají proto, protože takový prostě jsou. Jsou úžasný! A právě místní lidé dělají z tohoto království můj druhý domov, který miluju.
Facebook: https://m.facebook.com/alesontravel
Web: www.alesm.art
Máš otázky na rozhovor ,,Kambodža nežije len pre turistov“? Daj do komentu a radi odpovieme.
Autor
Čítať viac článkov