Ešte som nešoférovala moto-rikšu, ale 3500 km na takej rachotine už aj na prvý pohľad znie vražedne. S akými pocitmi ste sa vybrali na tieto preteky? Čo ste od nich očakávali?
My jsme od toho neočekávali nic. 🙂 Bavila nás míra neznáma a adrenalinu, vše ostatní kolem bylo vcelku spontání. S nápadem zúčastnit se závodu jsem přišel já, protože jsem akci znal z internetu již pár let a přišlo mi to jako dobrý nápad. Klukům jsem pak necelé dva měsíce před odjezdem oznámil, že jedou se mnou.
Odkiaľ kam viedla trasa a koľko dní vám to trvalo?
Naše trasa vedla ze severovýchodního Shilongu do jihozápadního Kochinu. Organizátoři vypočítali trasu na 3500 km, ale my jsme díkyi zajížďkám a faktu, že jsme neměli mapu najeli 4600 km. Dostali jsme na to 16 dní. Do cíle jsme nakonec dojeli 40 minut před oficiálním koncem akce. Ze 72 týmů stále zůstalo nějakých 20 za námi. Co se s nimi stalo po tom, co se uzavřely brány cílového depa nevíme, ale členy těchto posádek už jsme nikdy neviděli…
Ako ste si zaobstarali rikšu? Mimochodom, ostatní pretekári mali pestré, farebné rikše a vy takú obyčajnú bielu. To sa mi na vaše veselé nátury akosi nehodí…
Základní kostru rikši jsme dostali vrámci vstupného na závod. Měli jsme pak tři dny na to si ji vylepšit, přidat matrace, upravit si motor, a také si ji různě vyzdobit. Ono totiž pokud jste do jistého data poslali organizátorům váš návrh, tak vám místní indičtí umělci rikšu pomalovali podle vašich představ. Jenomže pokud jste deadline nestihli… 🙂 Ale udělali jsme z toho naši přednost. Nejen že jsme byli jediní, kteří měli čistou nepomalovanou rikšu, ale využili jsme ji jako deník naší cesty a postupně na ni přidávali informace: města kudyma jsme projížděli, obrázky příhod atp..
Indická doprava je neskutočne bláznivá. Vám sa už prvý deň podarilo dostať do protismeru premávky. Ako ste tých 16 dní vôbec prežili? Nebolo to nebezpečné?
Bylo. Ale jak říká Honza, musíš přijmout zákony země, ve které se nacházíš. Netrvalo nám dlouho, než jsme přestali používat zpětná zrcátka a blinkry a začali praktikovat styl řízení kdo troubí, ten jede.
Kto z vás bol najlepší a najhorší šofér?
Nejlepší jsem byl já, protože jsem dovedl jet rychle a dostat nás včas kam jsme potřebovali. Nejhorší jsem byl taky já, právě proto, že jsem jezdil rychle až se to klukům nelíbilo. Zvlášť potmě.
Rikša sa vám po ceste aj pokazila, čo ma vôbec neprekvapuje. Skôr ma zaujíma, kto z vás ju dokázal opraviť?
Do závodu jsme nastoupili s tím, že Honza v 15 letech jezdil na pionýrovi. To byly naše veškeré mechanické zkušenosti. Věřili jsme ale, že s naším „nic není problém“ přístupem to zvládneme. Navíc nám byla vždy nabídnuta pomoc místních.
Čo bolo na pretekoch Rickshaw Run najťažšie?
Že jsme měli časový limit, který nás hnal dopředu a nemohli jsme si plně užít nádhernou Indii.
Naplnila India vaše očakávania alebo ste si ju predstavovali úplne inak? Čo vás prekvapilo?
Jediná informace kterou jsme o Indii měli byl seznam zvěře, která nás může zabít. Jinak jsme se soustředili na závod a o Indii jsme vůbec nepřemýšleli, proto jsme neměli žádná očekávání. O to víc nás potom tento subkontinent nadchl.
Indiu majú ľudia často zafixovanú ako krajinu spirituality. Zodpovedá to realite? Ako ste zažili duchovno v Indii vy?
K duchovnu asi můžu říct jen to, že mě překvapilo a potěšilo jak bez problému spolu jednotlivá náboženství v Indii koexistují – to je alespoň naše zkušenost. Před hinduistickým chrámem vybírá vstupné křesťan atp.
Mali ste takmer vkuse vietor vo vlasoch. Stíhali ste pritom vnímať aj históriu, kultúru, politickú a spoločenskú situáciu?
Snažili jsme se. Pro náš vznikající film jsme navazovali rozhovor s místními a ptali se na okolní události, na současný kastovní systém atp…
A čo hovoríte na indickú gastronómiu? Chutilo vám?
Moc. Ale byli jsme mírně překvapeni. Na to jak je indická kuchyně brána za pestrou a rozmanitou, jsme po dvou týdnech snídali, obědvali a večeřeli neustále to samé. Ale to neznamená, že nám to nechutnalo.
Účasť na Rickshaw Run si vymyslel ty, Kuba. Prečo práve takéto preteky?
Znal jsem závod z internetu a dlouho bylo mým snem se jej zúčastnit. Kombinuje to cestování, adrenalin a dobrodružství. Později jsem se ocitl na Novém Zélandu v obležení těch správných lidí, kteří mě v tomto plánu podporovali. Tak jsem se rozhodl, že do toho půjdu. Bez týmu, bez podpory, jen tak, protože proč ne. Věděl jsem ale, že se vždycky můžu obrátit na Manťáky. A zbytek je historie.
Peniaze, ktoré sa vám podarilo vyzbierať na charitatívne účely, ste venovali neziskovej organizácii Cool Earth na obnovu dažďového pralesa a tiež organizácii Brontosauři v Himalájach. Zaujímali by ma tí Brontosauři. Kto sú to a prečo ste si vybrali práve ich?
Bylo to tak že z 1000 požadovaných liber muselo jít alespoň polovina na Cool Earth a s polovinou si mohly týmy dělat co chtějí. My jsme chtěli podpořit českou organizaci, která se ideálně vztahuje k Indii. Narazili jsme na Brontosaury a zalíbila se nám jejich činnost. Pomáhají rozvíjet vesničku Mulbekh v Malém Tibetu na severu Indie. Vymýšlejí pro ně ekonomický plán, spravují místní školu, pracují na udržení a rozvíjení místních tradic a mnoho dalšího.
Všetkých troch vás spája divadelná a filmová scéna a práca s festivalovou technikou. V čom sa však navzájom líšite?
Individuálně máme k věcem každý jiný přístup. Někdo je víc kreativní, někdo praktický a někdo zodpovědný. Vždy jsme však byli schopní to navzájem spojit tak, aby to fungovalo.
Máte rozdelené medzi sebou úlohy? Kto z vás je šéf, zabávač, organizátor, kameraman, fotograf? Alebo robíte všetci všetko?
Normálně bych řekl, že všichni všechno, ale vrámci Indie se samovolně rozdělily úlohy. Martin je nejšikovnější na kameru, Honza je zvukař a kreativní duch a já se tu neřízenou Manťáckou střelu snažím udržet v chodu.
Aká je vízia vášho projektu? Kam to chcete dotiahnuť?
Obecně bych řekl že dlouhodobá vize je vytvořit platformu pro podobně smýšlející jedince, ať už se to týká cestování, pořádání festivalů, nebo jiného kreativního tvoření. Další krok je rozšířit povědomí o Manťácích, protože již nyní je nás víc, než jen my tři a každý z nás dělá jiné zajímavé projekty.
Predpokladám, že to nebola vaša posledná bláznivá cesta. Aký druh ciest vyhľadávate, aké destinácie vás lákajú?
Láká nás všechno, co je pro lidi se zdravým rozumem nerealizovatelné. 🙂
Foto: Manťáci.cz
Manťáci.cz
Manťáci.cz
je partia festivalových technikov, ktorí sa spoznali pri štúdiu na olomouckej Univerzite Palackého. Divadelné a filmové festivaly ponúkajú jedinečný prienik zábavných, stresových a absurdných situácií a práca v tomto prostredí dokáže vybrúsiť zdatnosť v riešení dôležitých i celkom banálnych úloh do dokonalosti. Kto iný, než človek s týmto nadaním, by sa odvážil ísť na priam parodické preteky zo severu na juh Indie na neprekonateľných siedmich konských silách. Manťáci.cz o svojich zážitkoch z rikšiarskych pretekov hovorili už v Českej televízii, na rôznych festivaloch v Liberci, Olomouci, Hradci Králové, Prahe, v ďalších českých mestách a koncom marca 2017 premietali aj v rámci cestoklubov na známom bratislavskom Festivale Hory a Mesto. Viac videí z Rickshaw Run 2016 nájdeš aj na ich Youtube kanáli.
Autor
Čítať viac článkov